Jak budovat (nejen) rodičovskou autoritu

Zveme vás na přednášku pro rodiče, učitele, vychovatele a vedoucí dětských skupin.

Přednáší: Zdeněk Okleštěk

Autorita, autorita, autorita a problémy s ní spojené. Také to slýcháte? Nebo dokonce takové výroky sami užíváte? A víte, kde je zakopaný pes? Víme o autoritě málo a tak ji snadno zaměňujeme za něco, čím není a očekáváme od ní něco jiného, než nám může přinést.

Možná si říkáte, že autority se přeci ctít musí, protože kam bychom jako společnost došli. Souhlasím s vámi, ale je tu jedno zásadní "ale".

Autorita totiž může mít dvě podoby. Buď je formální, která je človeku dána jeho rolí - rodiče, učitele, policisty, průvodčího, revizora, soudce,...... To je ona podoba, kterou jsme si jako společnost odsouhlasili ctít, aby nám pomáhala ve fungování našeho společenství.

Vedle toho je ale také autorita neformální a tu nám nikdo nepřidělí, do té nás nikdo nejmenuje. Tu si musíme vybudovat svým úsilím, svým postojem k druhým lidem i dětem (!), svým způsobem komunikace. 

A problém bývá skryt v tom, že člověku v nějaké roli právě neformální autorita chybí! Ďábelské na tom je, že si tuto neformální autoritu nemůže vymoci silou. Navíc, pokud neformální autoritu nemá, pak se drolí a hroutí i jeho autorita formální.

A najednou je tu revizor, policista, průvodčí, učitel, rodič,...., ze kterého si ostatní (ani děti) nic nedělají. Je jim pro smích a nepomůže mu ani vysoká čepice, uniforma, služební odznak, křik nebo svištící ukazovátko.

• Jaké je místo autority ve výchově.
• Co to vlastně autorita je a co není.
• Jak ji neztrácet, ale posilovat.
• Jak to udělat, aby nám i dětem byla dobrým nástrojem i zdrojem vzájemné pohody a úcty.