Když se v kurzu nebo na přednášce ptám, kdo z dospělých má sebevědomí, většinou zvednou ruku ti, kteří mají hlavně větší sebedůvěru. Ostatní nechají mírně poklesnout hlavu mezi ramena a pokud si troufnou svůj stav zveřejnit, pak uvádí, že si zrovna dvakrát nevěří a že by to určitě rádi měli jinak.
Všichni si ale přejí, aby děti určitě sebevědomé byly.